Pavel Vejnar

Apple mě vždycky bavil, vždy jsem se mu chtěl nějak přiblížit.

Před necelým rokem jsem narazil na twitteru na poptávku po redaktorech pro Appliste.cz. Zajímalo mne, jaký je můj slohový projev, a tak jsem zaslal ukázkový článek. V postup jsem nedoufal, hlavu jsem si z toho nedělal. Jenže záhy přišlo pozvání do druhého kola a následně jsem se stal redaktorem. Jak to tak bývá, začátky nebyly nejlehčí, ale jak jsem se do toho dostal, byla to brnkačka.

Začalo mě to i bavit. Koncem roku 2012 jsem dostal nabídku na napsání článku pro exkluzivní časopis Super Apple Magazín (SAM).

V lednu to vyšlo a já tam mám článek!

V principu se jedná o automatizované jeřábové rameno. To dokáže jezdit po zvolené dráze, zastavit a nabrat či položit kovový předmět. Kovový, protože samotný naběrač je elektromagnet.

Na dráze je 5 čidel, díky kterým se dá zjišťovat pozice ramena. A tudíž se dá předměty na těchto 5 pozicích přeskládávat.

Způsob přeskládávání pomocí Hanojských věží spočívá v tom, že se musí položit vždy menší předmět na větší, nikoli naopak.

Obslužný program s vizualizací je programovaný v C# a komunikuje s kartou Control Webu.

Kompletní popis je možno stáhnout zde.

Tak jsem se rozhodl zajit na 3 hodinovou přednášku. Ona je to obvykle pěkná nuda, ale dnes to byla nuda na druhou. Mohu dopředu prozradit, že to skončilo fiaskem. Z 15 lidí sedících na přednášce se o přestávce 13 zvedlo a odešlo (včetně mě).

Tu přednášku jsem si zkrátil zajímavým způsobem. Naučil jsem se číslo Pí na 40 desetinných míst, 20 jsem znal už z dřívějších časů, takže to zas tak těžké nebylo. Jenže přednáška pořád trvala a mě nebavilo neustále kontrolovat správnost čísel a tak jsem si naprogramoval Pi validator, který mi ověří správnost hodnot. Dám ho ke stažení zde.

K ovládání: číslo musí být zapsáno přesně ve tvaru, jako je ukázáno po kliknutí na „Zobrazit správné odpovědi“.

V předmětu Číslicová řídící technika jsem dostal projekt, který si kladl za cíl, uregulovat fyzikální soustavu. Byl to můj první projekt s praktickou realizací, tj. nejen teoretický návrh. Principem bylo určit matematický model, poté navrhnout příslušný regulátor a odzkoušet jej na reálné soustavě.

Celý systém funguje tak, že dole je umístěný ventilátor a nahoře je snímač výšky. Podle rychlosti otáček ventilátoru se mění výtlačná síla působící na kelímek, který se snažím udržet v určité výšce. Na systém působí různé poruchu, jako je občasné otáčení se kelímku –> různý tlak při obtékání vzduchu, nebo zadrhávání se o stěny tubusu, či chybný údaj z čidla výšky. Řízení a nastavování parametru se prování přes program Matlab, následně se odesílají hodnoty do PLC, které komunikuje se soustavou.

Systém se nakonec podařilo uregulovat a kelímek drží zadanou výšku.

Podrobnější informace jsou v "dokumentaci."

Tento semestr jsem dostal velice zajímavý projekt z předmětu „Základy robotiky“. Dostal jsem destičku asi 1x2cm na které byla součástka o rozměrech 3x3mm. Byl to Akcelerometr. Úkolem bylo vizualizovat data na PC.

Lehké? Těžké?

Byl to naštěstí projekt pro dva, takže to bylo snadnější. Bylo třeba zjistit jak vlastně ten akcelerometr funguje, jakým způsobem z něj ty data dostanu a jak to spojit s PC. Fungoval přes I2C sběrnici. I2C sběrnice by měla vést do mikroprocesoru, ten zprostředkuje komunikaci akcelerometru přes I2C sběrnici a do počítače přes RS232 s následným převodníkem na USB. Bylo co se učit. Ještě že jsem alespoň znal základy jazyka C.

A literatura? Především mi pomáhal Google :-). O program v PC se naštěstí postaral kolega. Výsledek je vidět na videu.

Celé zařízení bylo testováno i přes Bluetooth komunikaci, ale nestihli jsme to zcela odladit, takže nakonec zůstal s drátem. Technická dokumentace se spoustou obrázků je zde: "dokumentace v pdf"

Tohle je téma, nad kterým přemýšlím už delší dobu a myslím, že nejsem sám. Stále častěji se setkávám s lidmi, kteří nelitují utracených peněz za elektronický obsah. Že by přicházela doba, kdy se pirátství pomalu vytracuje?...s příchodem stále zjednodušující se distribuce filmů, muziky a aplikací.

Osobně znám několik lidí, kteří nakupují vše legálně, ale spoustu, která tímhle opovrhuje. Přitom v zahraničí je to zcela běžné, že se za cizí práci platí. Ano je to práce. Teďka lehce sklouznu k důvodu, který mě přiměl napsat tohle zamyšlení. Nedávno jsem si koupil několik aplikací přes iTunes z AppStore, je to jednoduché a rychlé a člověk má z toho dobrý pocit.

Uvedu příklad, stáhl jsem si profesionální aplikaci iMuscle, která se zaměřuje na kompletní stavbu svalů člověka a nabízí stovky posilovacích a protahovacích cviků, které jsou animované a s popisem, vše v nádherné 3D grafice. Je jasné, že tuhle aplikaci musel tvořit minimálně tým složený z grafiků, programátorů a doktorů. Tohle jsou opravdu dobře placené profese a oni nad tím musely strávit stovky hodin a tímto jejich práce neskončila. Aplikaci budou dále rozvíjet a já, jako zákazník, si jí budu moci bezplatně aktualizovat. A teďka ta bomba! Opravdu se zamyslete, na kolik byste si tuhle aplikaci ocenili, aby uživila Vás a celý tým?? Už víte?... Ta aplikace stála pouhé $2 což je asi 40kč. 40kč za tolik práce? To je přece úžasné!

Na druhou stranu, vše tak úžasné není, například navigace TomTom do iPhonu vyjde asi na 2500kč s mapou Evropy, tohle už je ulítlé, když vezmu v potaz, že tu navigaci využiji třeba jen 5x do roka, ale budu ji opravdu potřebovat. Ještě horší je, že konkurence s Androidem a Nokia nabízejí svoje mapy zdarma. Je tedy jen otázka času, než Apple uvolní nějakou svojí navigaci. Na mapách prý už pracují, viz iPhoto.

A závěr? S lepší distribucí („naservírování digitálního obsahu doslova až pod nos“) budu ceny stále nižší a nižší, protože čím více si to lidí koupí, tím bude nižší cena. Viz historie ceny CD disků a nyní cena CD disku v iTunes.

Od roku 2008 dělám hasičský sport. Běhám za SDH Nemile.

Na vedlejším videu je vidět mnou sestříhaná „Sezona 2009“. Událo se v tom roce spoustu věcí, vše je zachyceno, občas i úsměvně s nadsázkou, jako třeba běh po minovém poli (digitální efekt).

V galerii jsou fotky naší závodní mašiny 1,6. Na tuhle sezonu je připravena výkonnější mašina 1,9.

Nyní však, při studiu na vysoké škole, není mnoho času se tomuhle sportu věnovat, takže tuhle sezonu nastoupí mladší generace.

Letos jsem opět hodně griloval a dostalo se i na hamburger. Inspiroval mě "Šéf na grilu".

Začalo to dvěma druhy hovězího masa, jedno více prorostlé, druhé méně. Následně pomletého doma na ručním mlýnku, pro krásnou strukturu masa. To jsem zapracoval jen s mořskou solí a pepřem a udělal z toho dvě tenké kulaté placky. Vložil mezi ně bylinkové máslo, které jsem vyrobil tak, že jsem nechal klasické máslo v teple rozpustit a nasekal do něj směs několika bylin ze zahrádky, promíchal a nechal opět stuhnout. Placky masa jsem přimáčkl na sebe, aby se spojili. Uvnitř bylo bylinkové máslo.

Placka byla dobré 2cm vysoká. Nádhera! Zprudka jsem ji opekl na grilu, takže uvnitř byla propečená, ale zároveň narůžovělá a šťavnatá. Opekl jsem i housku a libovější slaninu. Před koncem jsem položil na maso plátek sýra a již opečenou slaninu, pro propojení chutí. Housku bylo třeba potřít hořčicí a kečupem, přidat list salátu, kolečko rajčete a okurky. Vložit maso a hamburger byl hotov.

Lepší “hambáč“ jsem snad ještě nejedl! A do pusy se vešel jen tak tak.

Nejbohatší firmu světa snad moc představovat nemusím. I já jsem tomu kouzlu podlehl. Vždy jsem slýchával jak jsou ty výrobky drahé, a že jsou pro bohaté lidi. Teď už vím, že tomu tak není.

To jsem se zas jednou nadchl pro extrémně přesný zvuk ze sluchátek a pořídil si nejmenší dvou měničová sluchátka na světě jménem q-JAYS (o tom jindy) a nutně jsem potřeboval kvalitní zdroj hudby, bohužel zvuk z Nokii N serie! byl nic moc, takže došlo na nakup přehravače. Nakonec jsem prostě ze zvědavosti koupil iPod Classic 80GB jo a bylo to „cool“. :-D Na to ovládaní jsem si zvykl během chvíle, bohužel v iTunes jsem se nějaký čas plácal, vůbec jsem nevěděl jak to vlastně funguje, hledal jsem na internetu a zkoušel a nastavoval, až jsem se naučil co je důležité nastavit a co ne, výsledkem je poctivě otagovaná knihovna. iTunes je nejúžasnější program, na hudbu a video, co znám. Na Windows jsem ještě tomu moc pozornosti nevěnoval, ale na MACu si bez něj nedokážu představit poslech hudby.

Dále přišel na řadu MacBook White původně jen na vyzkoušení, jestli se přeorientuju z Windows, přece jenom jsem na tom systému vyrostl. Zvykl jsem si na MAC za měsíc, ba dokonce Windows je po pul roce pro mne UTRPENÍ. Občas musím na MacBooku nahodit i Windows, jen a jen kvůli speciálním školním programům, jinak jej nepotřebuju. Hry nehraju a existuje služba OnLive (cloudové hraní), díky které můžu hrát skoro cokoli.

Když už jsem měl všechnu hudbu v iTunes a zjistil, že ty výrobky jsou cenou úměrné kvalitě, pořídil jsem si iPhone. A opět stoupla důvěra v tuto značku. Integrace je dokonalá. Vše funguje jak má, rychle a spolehlivě.

Aby toho nebylo dost, dostal jsem knihu se životopisem Steva Jobse a hrníček s nakouslým jablkem.
A tato sbírka nekončí, budu ji dále rozšiřovat...

Peltierův článek je součástka, která dokáže z jedné strany vydávat teplo a z druhé chladit (hodně jednoduše řečeno).
Dokáže dosáhnou -20°C, plynule zaměňovat strany teplou za studenou, je absolutně tichá (oproti lednici :-) .

Články mě zaujali už před několika lety, ale až nyní se staly ceny přijatelné (díky ebay) a tak jsem objednal dva kousky na experimenty. Články mají obrovský odběr proudu a jediný vhodný zdroj byl od PC. Ve videu je vše pěkně popsáno, co to vlastně umí.

Využití mají jako chladničky do auta, někdo se jimi snaží chladit procesor, chlazení čipů, sklíček mikroskopů. Tento jev funguje i opačně, že vyrábí proud, je však hodně malý.

SATELITY(ty dva dřevěné repráky)
Když jsem se začínal zajímat o hudbu více než obvykle, napadlo mě postavit si vlastní reprosoustavu. Po přečtení několika AMAR jsem zjistil zajímavý poznatek. Rozměry beden si nespočítám. Takže ani nenavrhnu. Končil jsem základní školu a matematické značky derivací, integrálu a dalších zvláštně tvarovaných symbolů, mi moc neříkalo. Tudíž jsem si vybral pěknou sestavu v AMARU, kde bylo vše propočítáno a dal jsem se do výroby. Řezáni, lepeni, kolíkování, natírání, broušení atd. Až došlo na tapetu, která tomu dala pěkný vzhled. Následovalo sestavit výhybku, osadit reproduktory a napojit na zesilovač, od staršího gramofonu. Původně to bylo provizorní řešení, ale ty staré zesilovače mají něco do sebe. Pustil jsem zesilovač a zapnul první CD, co bylo po ruce (Olympic). WAU!
Ten zvuk byl úžasný. Na tohle jsme vůbec nebyl zvyklý. Ta možnost nastavit si přesně basů a přesně výšek. Bylo to něco neskutečného. Ještě dodám zesilovač měl sinusový výkon 2x15W, což znamenalo, že přehluším i kdejakou Hi-Fi věž, protože ten výkon byl poctivý!

SUBWOOFER
Po tomhle úspěchu mě to opravdu chytlo a cely rok jsem „baslil“ pořád nějaké zesilovače bedny, bedničky a zkoušel jak co hraje. Až přišlo další léto. Za ten rok, jsem prostě poznal, že při maximální hlasitosti ty dva 15cm basáčky potřebovali pomocníka. Tohle byl zatím největší projekt do které jsem se pustil. Pečlivě jsem vybral reproduktor. Byl to kompromis mezi krásou, výkonem a citlivostí. Výsledek: DEXON WB 80. (70W/120RMS). Zde jsem se už snažil počítat bednu velikost nátrubku atd. Vycházel jsme z různých počítacích programů na netu a ze zkušeností ať mých nebo druhých. Bylo třeba vyrobit spoustu elektroniky, tak jsem se musel naučit dělat i plošné spoje. Po skoro dvou měsících práce (po večerech) jsem byl hotov. Tohle byl EXTRÉM! Přesně jak na diskotéce. Mohutné basy tyhle 2 reproduktory skvěle doplnili. Při pořádné hlasitosti a kvalitní nahrávce mi běhá mráz po zádech, z toho krásně čistého a přesného zvuk.